majetok

– udržujúcno nás v závislosti, vlastniacno nás, majúcno nás vo vlastníctve. Nie my máme svoj majetok, ale náš majetok má nás. Ak máme⁄vlastníme napríklad mačku, psa, koňa, auto alebo dom, musíme sa o ne starať, v opačnom prípade zahynú alebo sa rozpadnú. Nie my máme mačku, ale mačka má nás atď. Majetok je veľké vyvolávajúcno zdania, napríklad je mocným zdrojom ilúzií o našej bezpečnosti, ako sa o tom presvedčujeme trebárs pri povodniach alebo vo vojnách.

Elisabeth Kübler-Rossová, veľký majster artistiky v oblasti umierania, v knihe 118 v kontexte našej majetníckej mentality a v nej alebo napriek nej pestujúc umenie strácať a umenie umierať (ars moriendi) píše:

“Všichni jednou přijdeme o všechno, co máme; o to, na čem vposledku doopravdy záleží, však nikdy přijít nemůžeme. Domy, auta, kariéry, peníze, mládí, a dokonce i lidi, které milujeme tu máme jenom vypůjčené. Naši milovaní, jako ostatně ani nic jiného, nám ve skutečnosti nepatří*. Nedostali jsme je, abychom je vlastnili. Tohle zjištění v nás ale nemusí probouzet smutek. Naopak. Může nám pomoci, abychom si začali daleko více vážit všech těch úžasných zážitků, zkušeností a věcí, které jsou nám během našeho pozemského života dopřávány**. Jestliže život funguje v mnoha ohledech jako škola je lekce ztráty důležitou součástí učebních osnov. Prožíváme-li ztrátu, zažíváme zpravidla současně  i to, jak o nás lidé, kteří nás mají rádi – a často dokonce i lidé, které vůbec neznáme – pečují, jak nám v tomto těžkém čase pomáhají. Ztráta je jako kráter vyhloubený v našem srdci, ale ten kráter je současně prostorem, který probouzí lásku druhých lidí a dokáže ji pojímat a schraňovat.” (8;83)