Floss, P.: Architekti křesťanského středověkého vědění, Praha 2004. [619]


str. 80 r. 16 an.: 

„V době karolinské renesance byly ... vybudovány institucionální předpoklady pro rozvoj myšlení, a právě sedmero svobodných umění se stalo na ,nižším’ stupni tehdejších klášterních, katedrálních či dvorních škol základem tzv. přirozeného vědění.Velkou zásluhu na rozvoji septem artes liberales, vyučovaných na tehdejších školách, měl ... irský mnich Alkuin a v tomto jeho civilizačním úsilí pokračoval i největší myslitel 9. století Jan Scotus Eriugena. Považujeme-li za renesanci v obecném smyslu to období dějin civilizace, ktoré se při budování své vlastní vzdělanosti opírá o vyspělou antickou kulturu, pak tento přístup manifestuje i způsob, jakým se Eriugena s tradicí septem artes liberales vyrovnal. Uvedl totiž do škol spis pohanského autora Martiana Capelly, který z těchto oborů poskytoval mnohem zevrubnější poznatky než dosavadní učební texty. Ve svém komentáři k jeho dílu, nazvaném Annontiationes in Martianum, se Eriugena sám pokusil obohatit výuku quadrivia, což odpovídalo jeho hlavnímu záujmu, ktorým bylo poznání přírody, jež je zjevením Božím.“