výliterárňujúcno (synkiticizmus)

výumeňujúcno na literárny spôsob, emergencia umeleckoliterárnej reality samozrejme v literárnom tvorivom procese „autora,“ ale aj (a možno ešte viac) za jeho hranicami v rámci recepcie (čítania a interpretácie) literárneho diela. Znamenitým spôsobom túto výliterárňujúcnostnú formu výumeňujúcna ilustrujú citáty z rozhovoru Jeana-Clauda Carrièra (J.-C. C.) a Umberta Eca (U. E.) (pozri: Carrière, J.-C. & Eco, U.: Knih se jen tak nezbavíme (2010), 118 – 120):

J.-C. C.: „… Největším spisovatelem je možná člověk od nějž jsme nic nečetli. I když je na vcholu slávy, musí očividně zůstat v anonymitě.Vzpomínám si na ony glosy o Shakespearových nebo Molièrových dílech, které se ptaly – hloupá otázka –, kdo je psal. Záleží na tom? Skutečný Shakespear se ztrácí v Shakespearově slávě. Bez svého díla by nebyl ničím. Shakespearovo dílo bez Shakespeara zůstane Shakespearovým dílem (červeným zvýraznil J. P.).

U. E.: Možná na naše otázky existuje odpověď. Na každé knize v průběhu let pevně ulpívají všechny naše interpretace (červeným zvýraznil J. P.). Nečteme Shakespeara tak, jak to napsal. Náš Shakespear je mnohem bohatší než ten, kterého četli v době, kdy žil. Aby bylo mistrovské dílo mistrovským dílem, stačí, že je známe, to znamená, že absorbuje všechny interpretace, ktoré podnítilo a které přispějí k tomu, aby z něj udělali to, čím je. Neznámé mistrovské dílo nemělo dost čtenářů, dost způsobů čtení, dost interpretací. Zkrátka nakonec bychom mohli říci, že Bibli zplodil Talmud.

J.-C. C: Každé čtení knihu pochopitelně modifikuje, stejně jako události, kterými procházíme. Velká kniha zůstane vždycky živá, roste a stárne zároveň s námi a nikdy nezemře. (…) Kniha se nezrodí jako mistrovské dílo, ale teprve se jím stane. Musíme dodat, že velká díla sa naším prostřednictvím vzájemně ovlivňují. Nepochybně můžeme vysvětlit, jaký vliv měl Cervantes na Kafku. Ale můžeme také říct …, že Kafka ovlivnil Cervantese. Jestliže čtu Kafku dříve než Cervantese, pozmění skrze mne Kafka mou četbu Quichota, aniž bych si to uvědomoval. Stejně jako naše životní osudy a zkušenosti, doba, v níž žijeme, informace, které dostáváme, prostě všechno, dokonce naše osobní pohromy nebo problémy našich dětí, všechno ovlivňuje naši četbu starých děl.“

A Umberto Eco pasus ilustrujúci naše výliterárňujúcno dopĺňa ešte komparatívne o vývýtvarňujúcno na príklade z Vinciho:

„To je případ Giocondy. Vinci udělal věci, které já považuji za krásnější, například Madonnu ve skalách nebo Dámu s hermelínem. Ale Giocondě se dostalo více interpretací, které se podobně jako vrstvy sedimentu časem uložili na plátno a proměnily jej.“

Cf synkriticizmus (synkriticizmus).

26. júna 2012 by jpiacek
Categories: synkriticizmus | Komentáre vypnuté na výliterárňujúcno (synkiticizmus)